Herečka Daniela Šinkorová (33) se objevuje na obrazovkách hlavně v bílém doktorském plášti. Doktorku hrála v Nemocnici na kraji města i nyní v Ordinaci v růžové zahradě. Co nám prozradila?
Ordinace je divácky nejúspěšnějším seriálem současnosti, proč? Že v něm hrajete?
(směje se) „To nevím, ale myslím si, že je tam průsečík všeho, co mají diváci rádi. Najdou tam své oblíbené herce, kteří hrají role, ve kterých se diváci poznají. Jsou to živí lidé z masa a kostí, dobře napsaní. A pak je tam taková velice schůdnou cestou podaná skrytá osvěta pro ženy i pro jejich chlapy doma, kteří před tím málokdy zabrousili do témat jako je gynekologie.“
Vy je prostě poučujete…
„Myslím, že lidé se necítí být poučováni, přitom ale poučeni jsou. To je myslím největší klad tohoto seriálu.“
Všechno vysvětlíte a ženy se přestanou bát gynekologa…
„Přesně tak. Ale i chlapi!“
Chlapi by se měli bát taky gynekologa?
„Nemyslete si, taky tam řešíme situaci, že neposlušná manželka má dva jiné milence a zjistí, že laicky řečeno má takové nakažlivé buňky. To se tam řeší a manžel od gynekologa své ženy dostane antibiotika. Tak si myslím, že třeba z tohodle chlapi strach mají, protože jsou bojácnější než ženy.“
Myslíte?
„Samozřejmě! Ženy jsou od přírody vybaveny vyšším prahem bolesti, vydrží víc než muži. Musejí zvládnout porod a tím je to tak nějak nastaveno jinak. A v nemoci chlap zeslábne, začne se litovat a nechá se opečovávat.“
Ženy ne?
„Myslím si, že žena, i když je nemocná, tak se o sebe dokáže postarat.“
V Nemocnici na kraji města po 20 letech jste taky hrála doktorku, jste takový doktorský typ?
„Je to hlavně štěstí, byla jsem ve správné chvíli na správném místě a protly se požadavky režiséra s tím, co jsem předvedla na konkurzech. To je celý. A dvě doktorky ještě neznamená, že je budu hrát celý život, ne?!“
Lidé mají tendenci ztotožňovat roli s realitou, nechtějí od vás na ulici občas nějakou tu odbornou lékařskou radu?
(směje se) „Já si opravdu myslím, že divák Ordinace není takový, že by si myslel, že mu poradím. Spíš je to z legrace, že za mnou třeba přijde chlap s tím, ať vezmu na kontrolu jeho manželku a že on tam přijde taky…“
Jak často natáčíte?
„V průměru deset až patnáct natáčení měsíčně.“
Co všechno ještě stíháte?
„Od září jsem nastoupila do divadla v Ústí nad Labem jako host a už jsme odehráli premiéru Někdo to rád horké. A také točím vánoční desku a chystám prosincové vánoční turné po celých Čechách. Takže jsem teď zavřená ve dvou studiích a z Ordinace vždycky letím do nahrávacího studia, kde dotáčím desku.“
Máte práce až nad hlavu, to si určitě přijdete na slušné peníze…
„Nestěžuji si, ale vždycky jsem měla problémy s tím, že jsem dost marnotratná.“
To jako že zbytečně utrácíte?
„Tak nějak. Když mám peníze, tak si je ráda užiju, nespořím si. A tak se párkrát stalo, že jsem byla na mizině…“
A poučila jste se?
(směje se) „To je asi povahový rys a nedá se to změnit, ale budu se zubama nehtama bránit, aby se mi to už v životě nestalo.“
Dobře, to jsou peníze, prozraďte nám ještě něco ze svého soukromí. Zeptám se na férovku, bydlíte sama?
„Ano… počkejte, vlastně ne, teď bydlím s Karlem Gottem! (směje se) Fakt, věřte mi!“
Hm…
„Nedávno jsem si totiž pořídila koucourka a když mi ho předávali, řekli mi, že se jmenuje Karel Gott. Ale jestli prý Karla nemám ráda, nebo se mi nelíbí, jak zpívá, ať si ho prý klidně přejmenuju!“
To jste tedy neudělala a voláte na něj: Pojď si pro mlíčko, Karle Gotte?
(směje se) „To ne, v takových situacích mu říkám Charlie!“
To by se zlatému slavíkovi také určitě líbilo. Ostatně když jsem se ptal na to bydlení, měl jsem na mysli nějakého chlapa ve vašem životě…
„Jsem spokojená, funguju jako normální ženská, víc vám neprozradím!“
Autor: Petr Polesný