Držitelka Thálie za výkony v muzikálech Chicago a Kristián účinkuje také v inscenaci Miluji tě, ale..., kterou v pražském Blaníku režíroval Antonín Procházka. Do povědomí národa televizních diváků vplula jako doktorka Naďa Šulcová ve znovuzrozené Nemocnici na kraji města.

Když Vám Roman Meluzín nabídl roli Sally Bowles v Kabaretu, rozmýšlela jste se dlouho?
Nabídku pana režiséra jsem Okamžitě přijala,protože už za dob studií jsem na tuto roli pohlížela s velkým, skoro až nábožným zájmem; dokonce jsem o filmu Kabaret a Lizze Minelli psala i část své diplomové práce. Teď mám tuto nepostižitelnou, živočišnou, krásnou, nepředvídatelnou ženskou v rukou a každý den se s ní peru o život. Je to pro mě charakter, jaký jsem si ještě nezahrála: energická, oblíbená, talentovaná, trochu praštěná,"děsně extrovertní", pořád zamilovaná a pořád doufající v lepší zítřek - "vždyť ono se to nějak vyšťábří". A když se poprvé v životě strašně a doopravdy zamiluje,najednou se jí všechno sesype. I když ona sama odmítá, že by politika nějak mohla ohrožovat její kariéru nebo osobní život, najednou jí narůstající nacismus dožene k strašlivému řešení - potratu i rozchodu s milovaným člověkem...

Řekla bych, že je to role Vám přímo na tělo...
Hodně lidí mi už řeklo, že jsem svým chováním Sally Bowles něčím podobná...kdo ví - třeba bych v její době a na jejím místě reagovala naprosto stejně. Momentálně musím ale přiznat, že je pro mě tato dívka hlavně velkou hereckou výzvou. Doufám,že ji i diváci budou milovat tolik,jako já.

A co další velké muzikálové hrdinky, byl i nějaký protiúkol?
Stejně velkou láskou pro mě byla role Sugar, se kterou jsem se musela po téměř osmi letech hraní rozloučit. Byla pro mě spojená se studiemi, absolvovala jsem s ní vysokou školu, prožila se mnou osobní trable i velké profesní uspěchy. A taky mi přinesla do života další osobu, o kterou se velmi zajímám - Marilyn Monroe. Myslím, že tento druh role je pro mě naprostým protiúkolem - za každých okolností světová sexbomba, schopná na počkání sbalit prvního milionáře, kterého potká, trochu vypočítavá mrška, přitom ale velmi naivní, i co se všeobecných znalostí týče, pořád milá, velmi si vědoma a využívající za každých okolností svých ženských vnad. Jediná věc, kterou jsem s ní měla společnou byla potřeba mít kamarády, především mužské, lásku k hudbě a také k troše dobrého pití. Zdá se, že mám štěstí na nejrůznější charaktery - vyzkoušela jsem si také, co je to být v kůži vražedkyně Velmy Kelly z muzikálu Chicago. A řeknu vám - nic příjemného. I když, být díky tomu, že jste zavraždila svého manžela a sestru, slavná, mít moc ovládnout všechny ženské ve vězení, a nakonec dokonce vyhrát soud a být uznána nevinnou, je zajímavá zkušenost - po představení mám vždycky šťastno a krásno na duši jako po Sugar, ale proto, ze už je konec a já můžu odejít nevinná domů.

Ptala se –kk-