Na první pohled energická kráska, která působí odměřeně, herečka a zpěvačka, která se nezastaví a jde si tvrdě za kariérou. Na druhé straně však citlivá a křehká bytost, která touží po spokojené rodině. Na druhé straně však citlivá a křehká bytost, která touží po spokojené rodině, láká ji sladké nicnedělání u moře a dokáže zcela žensky a s nadšením utrácet nejen za parfémy, ale i za kamarádky a jejich děti. I taková je Daniela, když zrovna nehraje, netančí, nezpívá v muzikálech v Divadle Na Fidlovačce, v Divadle J. K. Tyla v Plzni, v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem. Pro diváky je především doktorkou Gitou Petrovou ze seriálu Ordinace v růžové zahradě.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Asi to, že dělám profesi, které neříkám práce. Je to pro mě koníček a životní štěstí. Můžu dělat to, co jsem od čtrnácti let dělat chtěla. Byla jsem zřejmě ve správnou dobu na správném místě. Dostala jsem příležitost, hodně pracovala a pracuju pořád. Stále jsem se sebou nespokojená a to je motor, který mě pohání.
Jak se vám žije se seriálovou rodinou?
Jako s tou opravdovou. Jenom se na sebe podíváme a víme, jak jsme se vyspali, jak nám ten den je. Stačí jeden pohled. Je to až legrační, jak jsme se všichni spolu sžili. Nejen s Petrem Rychlým, ale i s Ivanou Jirešovou, s Veronikou Novou. Občas se sejdeme, chodíme se vzájemně dívat na svoje představení v divadle.
Je vám příjemné, když vás lidé ztotožňují s Gitou?
Ano. Dokonce mi někteří říkají Dobrý den, paní doktorko. Chtěla bych být taková jako Gita. Zatím jsem s ní neměla žádný rozpor. Jen situaci, kdy Michal Šebek opouští ordinaci, bych jako Daniela Šinkorová řešila jinak než Gita, možná líp nebo hladčeji. Nenechala bych ho odejít. To mě ve scénáři docela zamrzelo.
Dovedete si představit, že seriál jednou skončí?
Jasně. Jsem realistka. Umím si představit, že seriál skončí ze dne na den, ale i to, že by se mohl točit i deset let a mohl by z něj být český Dallas. Nikdy neříkej nikdy.
Jaký nejčastější mylný dojem o vás lidé mají?
Že jdu přes mrtvoly a že jsem namyšlená. Domnívám se, že to vzniká z toho, že jsem cílevědomá, ale taky citlivá, a tak se pro okolí uzavírám. Není lehké se ke mně dostat, hned se se mnou skamarádit a začít si povídat o důvěrných věcech. Někdy to dělá dojem, že jsem arogantní nebo povýšená. Není to tak. Je to moje obrana, chráním tak své já. Ale špatně se to vysvětluje. Nemám potřebu to říkat lidem, kteří mě neznají, ať si každý myslí, co chce.
Jak vypadá váš život bez kamer a jeviště, bez lesku, který se závidí?
Kdo by neměl rád tuto profesi, asi by to nevydržel. Obětujete jí volný čas. Se sestrou a jejími dětmi se vidím jednou za půl roku. Nemáme čas ani telefonicky věci probírat. Máma přijíždí jenom na premiéry, takže mi strašně schází rodinné zázemí. Když je mi smutno, anebo potřebuju podpořit, nemůžu za mámou, protože se mnou nežije. Tím pádem nevidí detailně do toho, co prožívám. I v tomhle jsem odkázaná sama na sebe a to není někdy legrace. Mám krásné bydlení, kterého si ale moc neužiju, chodím se tam jen vyspat. Většinou ani nemám čas jít si něco koupit. Pomalu už nevím, jak vypadá Václavák. Není čas na kamarády, na nic. Vždycky jsou to jen urvané chvilky a v nich si říkám, že už jsem měla být někde úplně jinde. Není to "růžová zahrada".
Uvažujete o rodině?
Strašně moc toužím po dětech, mít velkou a fungující rodinu jako má Gita.
Skloubila byste kariéru s rodinou?
Myslím, že bych dokázala omezit práci. Nejsem workholik, nejsem tím posedlá, určitě bych nepracovala na úkor rodinného štěstí.
Je těžké najít toho pravého?
Je. Čím jsem starší, tím je to těžší, protože moje nároky jsou vyšší. Jsem zodpovědnější a soběstačnější. Je těžké najít toho, kdo by to akceptoval a kdo by se s tím srovnal. Nepatřím k ženám, které vyžadují vědět o každé minutě svého chlapa a to samé mu chtějí poskytnout. Vyžaduji toleranci, chtěla bych, aby každý z nás měl svůj vlastní prostor, založený na důvěře. A musíte si jeden druhého vážit.
Záleží u muže na vzhledu?
Záleží na chemii. Vztah musí fungovat chemicky. Nikdo neví, jestli je to tím, jak mužský voní, nebo jak se dívá, nebo jak vypadá. Je to všechno dohromady.
Co myslíte, je dost charismatických chlapů?
Charismatických je hodně. Ale jsem ve věku, kdy charismatičtí chlapi jsou buď zadaní, nebo nejsou. Anebo jsou někde jinde.
Co vás u muže odradí?
Ještě než promluví, vidíte, jestli o sebe dbá, což je důležité. Zajímá mě i jak se vyjadřuje, jaký má druh humoru. Pokud má smysl pro humor, který nechápu, tak bych si s ním nikdy nemohla povídat déle než půl hodiny. Taky mě hrozně odpuzuje narcis. Ale tím myslím nejen zevnějšek, ale i sobce, který myslí jen na sebe. To mě fakt odradí.
Když máte pocit, že byste všechno nejradši hodila za hlavu...
...mám chuť utéct na Mauritius. Je to vysněné místo, protože tam je ráj a klid. Lidé s jiným přemýšlením, krásná příroda, nicnedělání a moře, které mě léčí, sluníčko... Navíc všechno je to daleko od civilizace, ve které žiju. Tam bych dokázala úplně vypnout. Strašně bych potřebovala dostat měsíc času "za odměnu".
Co děláte, když máte volno?
Chodím velmi ráda na masáže, zajdu si do sauny, v létě ráda plavu. A taky čtu všechno možné. Odmala jsem knihomol. Nepřišla jsem zatím na chuť životopisům, i když jsem četla biografii Marilyn Monroe, Marlene Dietrich, Miloše Kopeckého, Dany Medřické, lidí, kteří mě zajímají. Občas se vracím k filozofii, když mám velké problémy a potřebuju získat nadhled. Jinak hodně čtu o vztahových věcech. To mě baví. Ráda poslouchám i hudbu. A do kina? Tam si zajdu klidně i sama. Koupím si lístek do první řady a představuju si, že kino je moje, a naprosto zapadnu do příběhu.
A co třeba fitness?
To ne. Když už je hodně zle a přiberu pět kilo, začnu cvičit doma, ale hromadné sporty mě děsí a nebaví.
Radíte se s někým, když je problém?
Málokdy se vypovídám, ani nemám moc komu. Mám jednu nejbližší kamarádku, ta o mně ví víc než máma, která je daleko. Většinou ale všechno řeším sama.
Máte nějakou slabost?
Milion. Třeba hodně kouřím, i když vím, že to není zdravé.
Co si ráda dopřáváte?
Maminka mně vždycky říkala, že peníze jsou na to, aby se utrácely. Moje velká slabost je, že neudržím peníze, protože si myslím, že je zbytečné, abych až jednou budu umírat, je měla na kontě. Takže v tomhle jsem rozmarná. Když je mám, pozvu kamarády třeba někam na výlet. V létě jsem tak byla s kamarádkou a jejím synkem na Krétě. Nejradši bych utrácela za cestování, ale není čas někam jezdit. Pak nesmyslně nakupuju parfémy, mám jich doma asi osmnáct a střídám je podle nálady, šminek mám tolik, že bych si mohla otevřít krám. Kosmetika je můj koníček, a pak taky botičky, těch mám tolik, že některé jsem ani neměla na sobě.
O čem jste si řekla: o tom si můžu nechat jen zdát?
Víte, že ani nevím? Myslím, že hodně věcí jde dokázat. Jasně, můžu si nechat zdát o tom, že bych se mohla narodit někde jinde, anebo o tom, že jsem se mohla narodit jako chlap.
Co byste jako muž udělala?
Byla bych v politice. To by mě možná bavilo.