Daniela Šinkorová točí patnáct dnů v měsíci dvanáct hodin denně, hraje v divadle, zpívá v několika muzikálech. Ale ze svých nároků nehodlá slevit. Divadelní fajnšmekři ji znají z mnoha muzikálů, za něž má doma dvě Thálie, dnes září na televizní obrazovce v roli doktorky Gity Petrové v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Z role sympatické gynekoložky má její protagonistka herečka Daniela Šinkorová velikou radost.
Loni na podzim jste zahltila televizní obrazovky. Česká televize opakovala seriál Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, kde jste hrála mladou ortopedku, zároveň jste byla na Nově gynekoložkou v Ordinaci v růžové zahradě. Nelepí se na vás příliš role z lékařského prostředí? Nebo je to náhoda?
Je to spíš náhoda. Lékařku hraju teprve podruhé, mnozí slavní herci hrajou celý život jeden typ rolí a taky jim to nevadí. Já jsem zkrátka vděčná za tu práci, protože mě to moc baví. I když Ordinaci už točíme více než tři čtvrtě roku v podstatě denně, a to je psychicky i fyzicky dost náročné.
Je vám teď lékařské prostředí bližší?
Příliš ho nevyhledávám, zdraví si vážím a jsem ráda, když můžu špitály obcházet velkým obloukem. Doktorů se bojím, v těch bílých sterilních místnostech mi není dobře.
Nezastavují vás lidé na ulici se žádostí o diagnózu?
Ne, ale stávají se vtipné věci. Potkal mě jeden šedesátiletý pán, kterému se Ordinace moc líbí, a ptal se, kdy může přijít na prohlídku. Lidé už mě poznávají a Gita Petrová je zatím sympatická. Od diváků sbírám pochvaly. Asi je znát, že je to opravdu ze života.
Jak často točíte Ordinaci?
V průměru točím 15 dnů v měsíci 12 hodin denně.
Točíte to „na první dobrou“?
Ne, zkoušíme. I když moc času není. Ale režisér si uhájil, že se každá scéna v klidu nazkouší. Nejméně se to jede dvakrát, aby byla nějaká záloha. Nejtěžší bývá natočit milostné scény. To je vždycky problém.
Máte v průběhu natáčení Ordinace čas na divadlo?
Ano, jistě. V plzeňském Divadle J. K. Tyla hraju Sally Bowlesovou v muzikálu Kabaret, v Praze účinkuju v muzikálu Pokrevní bratři a ještě mám roli v Divadle Skelet Pavla Trávníčka v představení Pozvání na večírek od Neila Simona. To je taková chytrá konverzační tragikomedie. V květnu pak začnu zkoušet muzikál Jack Rozparovač, který se bude hrát celé léto ve Státní opeře. Víc se už ani stihnout nedá.
Čeho si více vážíte? Televizní práce, která přináší i jistý druh popularity, nebo práce v divadle, kde už se vám podařilo získat dvě Thálie?
Každá má svoje. Nejraději bych se věnovala oběma. Abych nezabloudila jen do jedné škatulky. Považuju totiž za veliké obohacení, když můžu dělat muzikál, činohru, zpěv i tanec. Pro mě je směrodatné nezastavit se a zkoušet pořád něco nového.
Začínala jste jako muzikálová herečka, muzikál jste v Brně také vystudovala. Připadá mi, že málokterému čistě muzikálovému herci se podaří tak výrazně prosadit v činohře. Nebo se pletu?
Výraz muzikálový herec je dnes velice zprofanovaný. Opravdových muzikálových herců, kteří by třeba uspěli i v zahraniční konkurenci, je u nás velice málo. Tady se muzikálový herec říká i člověku, který na jevišti jen zpívá a k tomu dobře vypadá. Vystudovat muzikálové herectví pro mě znamenalo naučit se hrát činohru a k tomu zvládnout zpěv i tanec. Nevím, proč se všichni diví, že bych mohla zahrát i činohru. Studovala jsem to osm let! Pro všechny herce je důležité jedno: musí se na jevišti naučit hrát pravdu. A pak už jde jen o prostředky, které se k tomu používají.
Jaká je úroveň českého muzikálu?
Podle mě se tu dělají jak špatné, tak velmi dobré muzikály. Těch velmi dobrých je málo, ale jsou. A mnohdy se najdou v malých oblastních divadlech. Spíše jde o to, že se u nás nevychovává divák k tomu, aby zvládl i náročnější muzikály. Připadá mi, že mezi lidmi už nejsou takoví, kteří poznají, jestli Fantom opery zazpíval svou roli dobře, nebo ne. Lidé jsou spíše zvědaví na tu svou pěveckou hvězdu, jsou rádi, že ji vidí živě, a to jim stačí. A to je podle mě málo.
Jak to funguje v zahraničí? Sledujete to?
Ano, protože i tím se učím. Tam umí divák zhodnotit, co mu předvedete, a taky dává velmi jasně najevo, když je to špatné. Navíc pokud hlavní hvězda muzikálu onemocní, divákům se automaticky vrací vstupné. Jdou domů a později dostanou lístky na představení, ve kterém už hvězda účinkuje.
Andrea SKALICKÁ